Oslovování v práci: tykat, nebo vykat?

Zdá se to být maličkost, ale v nové práci může tenhle problém narůst až do obludných rozměrů. Jeden z mých kolegů mi kdysi řekl, že v bývalém zaměstnání ho nejistota, jak oslovovat některé ze  spolupracovníků, dovedla až k tomu, že je raději ani nezdravil a snažil se přímému oslovení vyhnout. „Byl jsem určitě za strašného nezdvořáka,“ líčil mi, „ale nemohl jsem si pomoct. Byli na zhruba stejných pozicích jako já, sami si mezi sebou tykali, ale možná proto, že jsem byl z jiného oddělení, mi to nenabídli. Bylo mi trapné je o to žádat, ale nechtěl jsem jim v té chvíli ani vykat, když si sami tykali, přišlo mi to nepatřičné.“

V některých firmách, zvláště těch zahraničních, se to vyřeší samo od sebe – mívají jednotnou politiku a tykají si v nich všichni, od sekretářek až po generálního ředitele. V takovém případě vás na to možná i sami upozorní brzy po nástupu. V Česku je to sice trochu netradiční, a může vám to být zpočátku i nepohodlné, ale firemní zvyklosti byste měli respektovat.

Pokud není zřejmé, jaká je situace v daném podniku, pozorujte, jak se k sobě chovají ostatní. Vykáním na začátku jistě nic nezkazíte, maximálně přijde nabídka, abyste si tykali. Dávejte také pozor, jak se vám lidé představují. Použije-li někdo při představování svůj plný titul, je možné, že považuje za vhodné, abyste ho jím oslovovali – častá je taková situace zvláště u starších lidí.

Protože je tykání u nás bráno jako jisté zdůvěrnění vztahu mezi dvěma lidmi, vyplývají z toho i společenská pravidla, jichž bychom se měli držet. Tykání tedy nabízí starší mladšímu, žena muži a nadřízený svému podřízenému. Je třeba dodat, že i tady výjimka potvrzuje pravidlo – pokud si tykáte se všemi na pracovišti kromě jedné kolegyně, a taková situace je vám nepříjemná, je možné po určité době jí tykání nabídnout, i když by to podle pravidel mělo být obráceně. Může se totiž stát, že jednoduše neví, jak by ho nejlépe nabídla ona vám, má dojem, že už propásla vhodný okamžik, nebo naopak na vhodnou chvíli čeká. Nic nezkazíte, pokud jí řeknete něco jako: „Vím, že byste to měla nabízet vy mně, ale nechtěla byste si tykat? Jestli ne, můžeme to samozřejmě nechat takhle...“ Poskytnete tím danému člověku dostatečný prostor pro rozhodnutí a nenutíte ho, aby vaši nabídku automaticky přijal. Šéf ale vždycky tykání musí nabídnout vám, nikdy naopak.

Někdy si ale s někým tykat jednoduše nechcete – tato zdánlivá formalita má totiž svá úskalí. Vykání například nabízí jistý odstup, který byste rádi zachovali. V takovém případě není nutné, abyste na nabídku přistupovali, odmítnutí však musíte formulovat dostatečně taktně, aby se váš kolega neurazil.

Jste-li vedoucí pracovník (a firma nemá jednotnou politiku oslovení), dobře si rozmyslete, zda si s podřízenými chcete tykat. Vykání vám sice autoritu nezaručí, ale může k ní přispět, právě díky zmíněnému odstupu. Můžete zvolit i „zlatou střední“ cestu, kterou aplikujeme v naší společnosti – s lidmi si sice vykáte, ale oslovujete se vzájemně křestními jmény. Navodíte tak příjemnější atmosféru, aniž byste ztráceli výhodu, kterou vykání ve vztahu nadřízený – podřízený nabízí. Rozdíl v oslovení „pane inženýre, prosím Vás...“ a „Petře, prosím Vás...“ je jasně patrný.

V některých chvílích se stává, že bychom si přáli, aby nám někdo tykal – například jsme-li výrazně mladší než ten, kdo nás oslovuje. Pak je možné nabídnout, aby nám tykal, s tím, že my jemu budeme nadále vykat.

Váš hlas je odesílán...

Hodnocení: 1.9 z 5. Počet hlasů: 238. Kliknutím na ukazatel hodnocení hlasujte.