Práva a povinnosti nezaměstnaných jsou upravena zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2004. Zákon o zaměstnanosti vytváří legislativní podmínky pro snižování nezaměstnanosti, rozšiřuje nástroje takzvané aktivní politiky zaměstnanosti (rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, vytváření společensky účelných pracovních míst, příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program), atp. Jedním z cílů zákona je rovněž zlepšení osobního kontaktu a jednání pracovníků úřadů práce s uchazeči o zaměstnání. Zákonem o zaměstnanosti byly také zavedeny tzv. individuální akční plány (§ 33 odst. 2 zákona o zaměstnanosti), které budou úřady práce sepisovat s některými kategoriemi uchazečů o zaměstnání (povinně např. pro uchazeče dlouhodobě nezaměstnané).
Individuální akční plán  je dokument, který vypracovává krajská pobočka úřadu práce za součinnosti uchazeče o zaměstnání a jehož obsahem je zejména stanovení postupu a časového harmonogramu plnění jednotlivých opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce. Při určování obsahu individuálního akčního plánu se vychází z dosažené kvalifikace, zdravotního stavu, možností a schopností uchazeče o zaměstnání..
Zákon o zaměstnanosti obsahuje rovněž ustanovení vůči uchazečům o zaměstnání, kteří nemají zájem plnit své povinnosti vůči úřadu práce. Zpřísňuje se evidence uchazečů o zaměstnání a při maření součinnosti s úřadem práce může být uchazeč z evidence vyřazen (např. pokud uchazeč bez vážného důvodu odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání doporučené úřadem práce).
Zákon o zaměstnanosti také poprvé vymezil nelegální práci (práci „na černo“) a stanovil výrazné postihy těch, kteří zákon v tomto směru porušují.

Právo na zaměstnání

Zákon o zaměstnanosti definuje právo na zaměstnání jako právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem.
Pojem práva na zaměstnání je užší než pojem práva na práci. Právo na práci zahrnuje zapojení do jakékoliv společenské činnosti s cílem obstarávat si prostředky. Právo na zaměstnání je užší v tom smyslu, že zaměstnání je nutno chápat jako formu závislé činnosti. Právo na zaměstnání zahrnuje rovněž právo občana, který chce a může pracovat, obrátit se na příslušný úřad práce se žádostí o zajištění vhodného zaměstnání nebo se žádostí o zajištění rekvalifikace. Tomuto právu občana odpovídá povinnost příslušného úřadu práce zaměstnání zprostředkovávat nebo nabízet rekvalifikaci či poskytovat podporu v nezaměstnanosti tehdy, pokud se nepodaří zaměstnání uchazeči najít. Občan je ovšem povinen vynaložit potřebnou součinnost směřující k naplnění práva na zaměstnání. 

Uchazeč o zaměstnání

Uchazečem o zaměstnání je fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání krajskou pobočku úřadu práce, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání (§ 24 zákona o zaměstnanosti).
Vhodným zaměstnáním je dle zákona o zaměstnanosti takové zaměstnání, které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, jehož délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby, které je sjednáno na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce a které zároveň odpovídá zdravotní způsobilosti fyzické osoby a pokud možno její kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání.

Výčet osob, které nemohou být uchazečem o zaměstnání (tj. osobou zařazenou a vedenou v evidenci uchazečů o zaměstnání) je uveden v ustanovení § 25 odst. 1 a odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Uchazečem o zaměstnání mimo jiné nemůže být osoba, která je v pracovněprávním vztahu, s výjimkou:

• výkonu činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy (ta ke dni 1.5.2011 činí 8.000,- Kč měsíčně), nebo

• výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na 1 měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne rovněž polovinu minimální mzdy.

Současná právní úprava  tedy umožňuje, aby si uchazeč o zaměstnání přivydělal a přitom pobíral podporu v nezaměstnanosti.

Uchazeč o zaměstnání je povinen krajské pobočce úřadu práce výkon své činnosti oznámit do 8 kalendářních dnů ode dne vzniku pracovního nebo služebního poměru nebo ode dne uzavření dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, a ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou úřadu práce dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíční výdělky (odměny) sčítají.
 
Překážkou pro vedení v evidenci není ani takové zaměstnání, které není pro uchazeče o zaměstnání vhodným zaměstnáním a je zprostředkováno krajskou pobočkou úřadu práce nejdéle na dobu 3 měsíců, pokud odpovídá jeho zdravotnímu stavu (tzv. "krátkodobé zaměstnání").

Podpora v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci

Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který:

1. vykonával v délce alespoň 12 měsíců v rozhodném období (rozhodným období se rozumí poslední 3 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání) zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
2. požádal krajskou pobočku úřadu práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a
3. ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu.

Do předchozího zaměstnání se započítává i náhradní doba zaměstnání, kterou se dle ustanovení § 41 odst. 3 zákona o zaměstnanosti rozumí doba:

• přípravy osoby se zdravotním postižením k práci (§ 72 zákona o zaměstnanosti),

• pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,

• osobní péče o dítě ve věku do 4 let,

• osobní péče o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), pokud s uchazečem o zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového pojištění považuje za osobu blízkou,

• výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby na základě smlouvy dobrovolníka s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra, nebo výkonu veřejné služby na základě smlouvy o výkonu veřejné služby, pokud rozsah vykonané služby překračuje v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu,

• osobní péče o fyzickou osobu mladší 10 let, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost).Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne podání písemné žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání po podpůrčí dobu, která činí:

• 5 měsíců u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku

• 8 měsíců u uchazeče o zaměstnání od 50 do 55 let věku

• 11 měsíců u uchazeče o zaměstnání nad 55 let věku

Rozhodující pro délku podpůrčí doby je věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti.
Nárok na podporu při rekvalifikaci má uchazeč o zaměstnání, který se účastní rekvalifikace zabezpečované krajskou pobočkou úřadu práce a ke dni, k němuž má být podpora při rekvalifikaci přiznána, není poživatelem starobního důchodu. Podpora v nezaměstnanosti se stanoví v prvních dvou měsících podpůrčí doby ve výši 65 % , v dalších dvou měsících podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním zaměstnání nebo z posledního vyměřovacího základu přepočteného na 1 kalendářní měsíc (u podnikatelů).
Procentní sazba podpory při rekvalifikaci činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu.

Podpora v nezaměstnanosti (nelze-li stanovit podle předchozího odstavce) se uchazeči stanoví za první 2 měsíce ve výši 0,15násobku, další 2 měsíce ve výši 0,12násobku a po zbývající podpůrčí dobu 0,11násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o tuto podporu, jestliže
splnil podmínku doby předchozího zaměstnání [§ 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti] započtením náhradní doby a tato doba se posuzuje jako poslední zaměstnání,
bez svého zavinění nemůže osvědčit výši průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu, nebo
nelze u něj stanovit průměrný měsíční čistý výdělek nebo vyměřovací základ.
 
Podpora při rekvalifikaci se uchazeči o zaměstnání v případech uvedených výše stanoví ve výši 0,14násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci.
Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 0,58násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o podporu v nezaměstnanosti.
Maximální výše podpory při rekvalifikaci činí 0,65násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci.
Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci se neposkytuje po dobu:

• poskytování starobního důchodu

• poskytování dávek nemocenského pojištění, s výjimkou dávek nemocenského pojištění, které jsou uchazeči o zaměstnání poskytovány z účasti na nemocenském pojištění z titulu výkonu činností podle § 25 odst. 3 nebo zaměstnání podle § 25 odst. 5 zákona o zaměstnanosti

• vazby

Po tuto dobu úřad práce poskytování podpory zastaví.
Nárok na podporu v zaměstnanosti zaniká uplynutím podpůrčí doby, ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo vyřazením z evidence.
Bylo-li příslušným orgánem rozhodnuto, že skončení pracovněprávního vztahu uchazeče o zaměstnání bylo neplatné a tento vztah tedy trvá nadále, je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti nebo její část. O povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti vydá krajská pobočka úřadu práce rozhodnutí. Nárok na vrácení podpory v nezaměstnanosti nebo její části zaniká uplynutím 5 let ode dne, od kterého nenáležela vůbec nebo nenáležela v poskytnuté výši.
Důvody neposkytování podpory při rekvalifikaci, povinnost vrátit poskytnutou podporu a zánik nároku na vrácení podpory jsou upraveny stejně jako u podpory v nezaměstnanosti.

Zprostředkování zaměstnání agenturami práce

Agentury práce mohou zprostředkovávat zaměstnání na území ČR nebo z území ČR do zahraničí a ze zahraničí na území ČR. Tuto činnost mohou provádět bezplatně, nebo za úhradu, ale nikoli od osoby, které je zaměstnání zprostředkováno, nýbrž pouze od uživatele (zaměstnavatele). Ve prospěch agentury práce nebo uživatele (zaměstnavatele) jsou při zprostředkování zaměstnání za úhradu zakázány jakékoliv srážky ze mzdy nebo z jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci.
Zprostředkováním zaměstnání agenturou práce se rozumí uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele (zaměstnavatele). Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem podle zvláštního právního předpisu. V ustanovení § 308 a 309 zákoníku práce jsou definovány náležitosti, které musí obsahovat dohoda mezi agenturou práce a uživatelem, jakož i náležitosti písemného pokynu, na základě kterého agentura práce přiděluje zaměstnance k dočasnému výkonu práce. Agentura práce nemůže dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta nebo modrá karta. Uživatelem se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení. 

„Práce na černo“

Zákon o zaměstnanosti poprvé v našem právním řádu definuje nelegální práci neboli „práci na černo“.
Podle ustanovení § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí:

• pokud fyzická osoba nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo

• pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (tzv. „zelená karta“) vydaným podle zvláštního právního předpisu nebo bez zelené karty, je-li podle tohoto zákona vyžadována, nebo v rozporu s modrou kartou, nebo bez modré karty, je-li podle tohoto zákona vyžadována; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce.

Do účinnosti zákona o zaměstnanosti, tj. do 1.10.2004  se vymezení nelegální práce vztahovalo pouze na zaměstnávání cizinců bez povolení k práci a bez povolení k pobytu.
Práce na černo způsobuje státu úniky na daních a na sociálním pojištění za pracovníka. Úřady práce jsou oprávněny provádět kontroly, zda je zaměstnávání lidí legální, a při kontrole mohou vyžadovat od fyzických osob zdržujících se na pracovišti kontrolované osoby a vykonávajících pro ni práci osvědčení totožnosti a doklad, že pracovní činnost pro tohoto zaměstnavatele vykonávají na základě pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy (např. uzavřené dle obchodního zákoníku). U cizinců jsou kontrolní orgány oprávněny kontrolovat, zda cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a zda ji vykonává v souladu s vydaným povolením k zaměstnání, tzv. zelenou kartou nebo modrou kartou. Toto oprávnění mají rovněž celní úřady.

Vypracováno ve spolupráci s JUDr. Robertem Jehnem, advokátem Advokátní kanceláře Jehne, Vodák a partneři, který se specializuje na pracovní právo