Tato práva a povinnosti jsou s účinností od 1. 10. 2004 upravena novým zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., kterým mají být vytvořeny legislativní podmínky pro snižování nezaměstnanosti. Mimo jiné se rozšiřují nástroje takzvané aktivní politiky zaměstnanosti (rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, vytváření společensky účelných pracovních míst, příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program). Měl by se rovněž zlepšit osobní kontakt a jednání pracovníků úřadů práce s uchazeči o zaměstnání; proto se zavádějí tzv. individuální akční plány, které budou úřady práce sjednávat s některými kategoriemi uchazečů o zaměstnání (např. absolventi škol).

 

Individuální plán předpokládá dohodu úřadu práce s uchazečem na postupu, který se v jeho případě zvolení pro hledání práce, a na rozdělení úkolů mezi uchazečem o zaměstnání a ÚP.

 

Na druhé straně zákon obsahuje nová nebo zpřísňující ustanovení vůči uchazečům o zaměstnání, kteří nemají zájem plnit své povinnosti vůči úřadu práce. Zpřísňuje se evidence uchazečů o zaměstnání a při maření součinnosti s úřadem práce může být uchazeč z evidence vyřazen (např. pokud se nezajímá o zaměstnání doporučené úřadem práce ve stanovené lhůtě).

 

Zákon také vymezuje nelegální práci (práci „načerno“) a stanovuje výrazné postihy těch, kteří zákon porušují.

 

Právo na zaměstnání

Zákon o zaměstnanosti definuje právo na zaměstnání jako právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem.

 

Pojem práva na zaměstnání je užší než pojem práva na práci. Právo na práci nelze uplatnit soudně, zatímco právo na zaměstnání je vymahatelné. Jde o právo občana, který chce a může pracovat, obrátit se na příslušný úřad práce se žádostí o zajištění vhodného zaměstnání nebo se žádostí o zajištění rekvalifikace. Právu občana odpovídá povinnost úřadu práce zaměstnání zprostředkovávat nebo nabízet rekvalifikaci či poskytovat podporu v nezaměstnanosti tehdy, pokud se nepodaří zaměstnání uchazeči najít. Občan je ovšem povinen vynaložit potřebnou součinnost směřující k naplnění práva na zaměstnání.

 

Uchazeč o zaměstnání

Uchazečem o zaměstnání je fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání úřad práce, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je úřadem práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Vhodným zaměstnáním je dle zákona takové zaměstnání, ze kterého vyplývá plátci povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Jedná se tedy o pracovní poměr nebo o dohodu o pracovní činnosti. Nově se doplnila možnost zprostředkovávat zaměstnání i na kratší pracovní úvazek nebo na časově omezenou dobu.

 

Uchazečem o zaměstnání (tj. osobou zařazenou a vedenou v evidenci uchazečů o zaměstnání) nemůže být osoba, která je v pracovněprávním vztahu, s výjimkou:

 

• výkonu činnosti na základě pracovního poměru, pokud je činnost vykonávána v rozsahu kratším než polovina stanovené týdenní pracovní doby a měsíční výdělek je nižší než polovina minimální mzdy, nebo
• výkonu činnosti na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), pokud za období, za které byly sjednány, je průměrná měsíční odměna je nižší než polovina minimální mzdy.

 

Podpora v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci

Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který

 

1. vykonával v délce alespoň 12 měsíců v rozhodném období (poslední 3 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání) zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
2. požádal úřad práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti a
3. ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu.

Do předchozího zaměstnání se započítává i náhradní doba zaměstnání, tj. doba:

 

• pobírání plného invalidního důchodu,
• výkonu vojenské základní (náhradní) služby,
• osobní péče o dítě do 4 let nebo o dítě ve věku do 18 ti let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžadující mimořádnou péči atd.

Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

 

Nový zákon o zaměstnanosti umožňuje tzv. částečnou nezaměstnanost. Uchazeč o zaměstnání si může vydělávat a přitom pobírat podporu v nezaměstnanosti. Možnost výdělku je však omezena na maximum dvaceti hodin týdně a měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, tj. od 1. 1. 2007 částku 4000 Kč. Uchazeč o zaměstnání může též vykonávat činnosti na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud za období, na které byly sjednány, měsíční odměna nebo průměrná měsíční odměna nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Měsíční výdělky ve více pracovních činnostech se sčítají.

 

Podpora v nezaměstnanosti náleží uchazeči o zaměstnání po podpůrčí dobu, která činí :

 

• 6 měsíců u uchazeče o zaměstnání do 50 let věku
• 9 měsíců u uchazeče o zaměstnání od 50 do 55 let věku
• 12 měsíců u uchazeče o zaměstnání nad 55 let věku

Rozhodující pro délku podpůrčí doby je věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

 

Podpora v nezaměstnanosti se stanoví v prvních třech měsících ve výši 50 % a po zbývající dobu ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním zaměstnání nebo z posledního vyměřovacího základu přepočteného na 1 kalendářní měsíc (u podnikatelů). V případě započtení náhradní doby se podpora vypočítává z částky životního minima. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 0,58násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o podporu v nezaměstnanosti. Maximální výše podpory při rekvalifikaci činí 0,65násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém uchazeč o zaměstnání nastoupil na rekvalifikaci.

 

Pokud uchazeč o zaměstnání bez svého zavinění nemůže osvědčit výši průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu nebo u něj nelze stanovit průměrný měsíční čistý výdělek nebo vyměřovací základ, stanoví se podpora v nezaměstnanosti z částky životního minima.

 

Podpora v nezaměstnanosti se neposkytuje při pobírání dávek nemocenského pojištění nebo ve výkonu vazby. Po tuto dobu úřad práce poskytování podpory zastaví.

 

Nárok na podporu v zaměstnanosti zaniká uplynutím podpůrčí doby, ukončením vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo vyřazením z evidence.

 

Bylo-li příslušným orgánem rozhodnuto, že skončení jeho pracovněprávního vztahu je neplatné a tento vztah trvá nadále, je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti nebo její část. O povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti vydá úřad práce rozhodnutí. Nárok na vrácení podpory v nezaměstnanosti nebo její části zaniká uplynutím 5 let ode dne jejího přiznání.

 

Nárok na podporu při rekvalifikaci má uchazeč o zaměstnání, který se účastní rekvalifikace zabezpečované úřadem práce a ke dni, k němuž má být podpora při rekvalifikaci přiznána, není poživatelem starobního důchodu.

 

Výše podpory při rekvalifikaci činí 60% průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. V obdobných případech jako u podpory v nezaměstnanosti se případně stanoví z částky životního minima.

 

Důvody neposkytování podpory při rekvalifikaci, povinnost vrátit poskytnutou podporu a zánik nároku na vrácení podpory jsou upraveny stejně jako u podpory v nezaměstnanosti.

 

Zprostředkování zaměstnání agenturami práce

Agentury práce mohou zprostředkovávat zaměstnání na území ČR nebo z území ČR do zahraničí a ze zahraničí na území ČR. Tuto činnost mohou provádět bezplatně, nebo za úhradu, ale nikoli od osoby, které je zaměstnání zprostředkováno, nýbrž pouze od zaměstnavatele. Ve prospěch agentury práce nebo uživatele (zaměstnavatele) jsou při zprostředkování zaměstnání za úhradu rovněž zakázány jakékoliv srážky ze mzdy nebo jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci.

 

Dočasné přidělení zaměstnance k výkonu práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu bylo podle staré právní úpravy možné na základě dohody zaměstnavatelů a dohody mezi dosavadním zaměstnavatelem a zaměstnancem (§ 38 odst.4 zákoníku práce). Toto ustanovení bylo zrušeno a nový zákon o zaměstnanosti (§ 66) takové přidělení spojuje s uzavřením pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele. Agentura práce může svého zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce pro uživatele jen na základě písemné dohody o dočasném přidělení zaměstnance uzavřené s uživatelem (§ 308 a 309 zákoníku práce – tzv. agenturní zaměstnávání). V zákoníku práce jsou definovány další náležitosti, které dohoda mezi agenturou práce a uživatelem musí obsahovat.

 

„Práce načerno“

Zákon o zaměstnanosti poprvé v našem právním řádu definuje nelegální práci neboli „práci načerno“, a to jako práci, kterou fyzická osoba nevykonává pro zaměstnavatele na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, a kterou cizinec vykonává bez pracovního povolení.

 

Dosud se vymezení nelegální práce vztahovalo pouze na zaměstnávání cizinců bez povolení k práci a bez povolení k pobytu.

 

Práce načerno způsobuje státu úniky na daních a na sociálním pojištění za pracovníka. Úřady práce jsou oprávněny provádět kontroly, zda je zaměstnávání lidí legální, a nově mohou při kontrole vyžadovat od fyzických osob, zdržujících se na pracovišti kontrolované osoby a vykonávajících pro ni práci, osvědčení totožnosti a doklad, že pracovní činnost pro tohoto zaměstnavatele vykonávají podle pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy (např. uzavřené dle obchodního zákoníku). U cizinců jsou kontrolní orgány oprávněny vyžadovat předložení povolení k zaměstnání, pokud zákon jeho vydání vyžaduje, a povolení k pobytu.