Podle dřívější úpravy účinné od 1.10.2004 do 31.12.2005 vznikl absolventovi nárok na podporu v nezaměstnanosti pouze tehdy, pokud byl v posledních třech letech účasten po dobu nejméně 12 měsíců v takových pracovněprávních vztazích, které zakládají povinnost zaměstnavatele odvádět za zaměstnance pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, tj. pracovní poměr nebo dohoda o pracovní činnosti. Základní rozdíl spočíval podle dřívější úpravy v tom, že doba studia se do vyžadovaných 12 měsíců nezapočítávala vůbec.

Smyslem této dřívější úpravy bylo působit motivačně na studenty a přimět je již v průběhu studia k uzavírání takových pracovních vztahů, které mají svůj odraz v zápočtu doby pro podporu v nezaměstnanosti. Úprava byla terčem ostré kritiky zejména ze strany studentů a jejich rodičů. Studenti v obavách ze ztráty podpory v nezaměstnanosti argumentovali zejména tím, že určité studijní programy jsou natolik časově náročné či systémově nastavené , že jim práci v době studia umožňují jen obtížně. Objektivně však narazili na zcela pochopitelný nezájem a nedostatek motivace zaměstnavatelů uzavírat pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti (a platit tedy odvody), když v případě potřeby je mohou pohodlně suplovat dohody o provedení práce nebo příkazní, příp.mandátní smlouvy podle občanského, resp. obchodního zákoníku.

Nová úprava je tedy určitým kompromisem mezi úpravou platnou do 30.9.2004 a úpravou platnou od 1.10.2004 do 31.12.2005, tedy šest měsíců přípravy na budoucí povolání se do potřebné doby započte a šest měsíců je nadále nutno setrvat v pracovněprávních vztazích, které zakládají povinnost zaměstnavatele odvádět za zaměstnance pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nutno však podotknout, že trvající nezájem zaměstnavatelů, zejména z řad podnikatelských subjektů, novela nikterak neřeší a bude proto zajímavé sledovat, jakým způsobem se studenti se vzniklou situací vypořádají.