Alternativním pracovním úvazkem nazýváme jakýkoliv jiný pracovní režim, než je klasický pracovní poměr uzavřený na dobu určitou či neurčitou na stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin.

Tento typ úvazků poskytuje větší variabilitu, jak pro uchazeče o zaměstnání, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí pracovat na plný pracovní úvazek, tak i pro zaměstnavatele, kteří se snaží získat nebo udržet zaměstnance, kteří by jinak do společnosti nenastoupili, nebo by ji opustili.

Obecně nejvíce vyhovují tyto formy zaměstnání rodičům s malými dětmi a studentům, do menší míry pak lidem v důchodovém věku. Důvodem pro volbu alternativního pracovního úvazku je často absolvování profesního či školního vzdělávání, zdravotní stav, péče o jinou osobu nebo skutečnost, že uchazeč nemůže najít vhodnou práci na plný úvazek. Alternativní pracovní úvazky jsou však také často volbou osob, které chtějí harmonizovat svůj osobní a pracovní život s vědomím, že když budou pracovat méně, budou mít sice nižší mzdu, ale o to více času na sebe, rodinu a své blízké nebo na aktivity, které je naplňují.

Podle informací Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) bylo v roce  2004 mezi zaměstnanci na částečný pracovní úvazek 73,7 % žen a 26,3 % mužů.

Alternativní úvazky ve světě

V České republice bohužel stále přetrvává názor, že v případě alternativních úvazků jde o dočasnou alternativu k plnému pracovnímu úvazku. Zaměstnání na plný úvazek má i v současné době obecně vyšší status. Oproti tomu v jiných, zejména západních evropských zemích toto neplatí a lidé pracují na alternativní (částečný) úvazek i po celý život.

V zahraničí je využívání alternativních forem zaměstnání běžnější. Podle posledních zpráv ČSÚ je podíl alternativních (částečných) úvazků v Evropě následující:

Na prvním místě je Nizozemí se 48 %, následuje Německo (26 %), Velká Británie (26 %) a Rakousko (24 %). V České republice je zatím podíl alternativních (částečných) úvazků na trhu práce 5,5 %. Zůstáváme tedy daleko za průměrem zemí EU. Pozitivní zprávou však je, že počet těchto úvazků v České republice meziročně roste (v roce 2008 jich bylo jen 3,5 %).

Státy EU využívají různých forem alternativních úvazků podle svých aktuálních potřeb a zákonných možností.

Na kratší pracovní dobu (v praxi je častou používáno označení tzv. zkrácený úvazek) jsou lidé nejvíce zaměstnáni v Nizozemí (70 % tvoří ženy), v Dánsku, Velké Británii, Švédsku a ve Francii.

Další alternativou kratší pracovní doby jsou tzv. sdílená pracovní místa, která jsou velmi oblíbená v Rakousku, Irsku, Belgii a Německu. Jedno pracovní místo tam zastávají dva lidé. Například ve Finsku je velmi rozšířený model 6 + 6, což je rozdělení běžného pracovního dne na dvě šestihodinové směny.

V Německu je také hojně využívána tzv. práce na zavolání (on call work), kdy se pracovník zavazuje vykonávat práci podle aktuálních potřeb zaměstnavatele. Český zákoník práce práci na zavolání nezná. Upravuje pouze držení pracovní pohotovosti na základě dohody se zaměstnancem, kdy je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce. V tomto případě však nelze hovořit o alternativním pracovním úvazku.

Co alternativní úvazky přinášejí?

• Výrazný přínos alternativních úvazků je v tom, že pomáhají zapojit do pracovního procesu osoby, které by jinak zůstaly bez práce, odkázány na pobírání sociálních dávek.
• Alternativní úvazky umožňují těmto lidem zapojit se do pracovního procesu, neztratit kontakt s okolím a držet si důstojnou životní úroveň. Pomáhají také snižovat nezaměstnanost a náklady na sociální politiku státu.  
• Alternativní úvazky pomáhají propojovat generace. Státy, které využívají tzv. sdílená pracovní místa, si pochvalují přenos zkušeností mezi lidmi, kteří takto pracují. Například, pokud takové místo sdílí specialista ve středním věku a student vysoké školy, dochází k vzájemnému propojení zkušeností a náhledu na pracovní činnosti.
• Alternativní úvazky dávají šanci k získání práce i v době krize. Propouštění je současná realita a v životě jedince se stává běžnou záležitostí. I kvalitní uchazeči musí občas hledat uplatnění i několik měsíců. Alternativní úvazky tak mohou být šancí, jak se od pracovního trhu neodtrhnout úplně. Navíc se z alternativního úvazku může vyvinout  klasický pracovní poměr.
• Alternativní pracovní úvazky jsou možností, jak zajistit rozmanitost pracovního života. Dávno je pryč doba, kdy na jednom pracovním místě zaměstnanec strávil 30 i více let. Odborníci na pracovní psychologii již v minulých letech doporučovali zaměstnancům a firmám tzv. řízenou fluktuaci. Po 3 až 5 letech změnit pracovní místo, získat nové zkušenosti, rozšířit si vzdělání a mít možnost pracovat s novými kolegy. Změna je pro život a kariéru důležitá a přínosná.
• V současnosti je vidět nový trend: mít dvě zaměstnání nebo být zaměstnaný a zároveň podnikat. Alternativní úvazky lidem umožňují mít například „hlavní zaměstnání“ na  kratší pracovní dobu a vedle toho se realizovat jinde, např. zaměstnáním v neziskovém sektoru či podnikáním.
• Harmonizace a vybalancování pracovního a osobního života je benefit alternativních úvazků. Práce je podstatnou součástí našich životů a přináší nám uspokojení. Míra tohoto uspokojení následně ovlivňuje náš osobní život. V zahraničí jsou lidé v těchto oblastech daleko více připraveni na skutečnou realitu. Také proto jsou tam alternativní úvazky více využívané. Také v České republice začínají uchazeči o práci i zaměstnavatelé o těchto možnostech přemýšlet.
• Podle posledního průzkumu společnosti LMC s.r.o. by chtělo alternativních úvazků využívat až 43 % Čechů.

Proč je podíl alternativních úvazků v ČR stále nízký?

Česká společnost je poměrně konzervativní a stereotypní, což se odráží i v chování na pracovním trhu. Alternativní formy zaměstnání jsou považovány za určité „novinky ze zahraničí“.

Nedůvěra a předsudky vůči alternativním (částečným) úvazkům brání jejich většímu rozšíření na pracovním trhu.

Jeden z typických předsudků je, že pokud budete mít  alternativní (částečný) úvazek na 4 dny v týdnu a každý pátek budete ve firmě chybět, vzbudíte u kolegů pracujících na stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin podezření, zda a jak dokážete svou práci zvládat. Vzápětí se vynoří závist, protože máte jeden den volna navíc a poté spekulace, jestli máte také nižší mzdu, když pracujete o jeden den méně.

Největší předsudek je, že když budete pracovat na alternativní (částečný) úvazek, stejně se bude množství práce rovnat práci na plný úvazek, s tím, že jen dostanete zaplaceno méně. Z pohledu zaměstnavatele zase vyvstává obava, že svou práci neodvedete kvalitně, když jí budete vykonávat méně hodin.

Stejným způsobem na tyto formy úvazků nahlížejí zaměstnavatelé. Každý odklon od zajetého systému je primárně vnímán jako zásah, jež přináší spíše problémy a zvýšené náklady, než reálný užitek.

Setkáváme se dokonce s názorem, že kdo nechce pracovat na stanovenou týdenní pracovní dobu (40 hodin), je pro společnost nevhodný a je považován za líného zaměstnance.

Stále častěji zaznamenáváme snahu personálních specialistů vytvářet alternativní úvazky, protože v nich spatřují výhody při procesním řízení firmy, zejména řešení kolísání zakázek.

Řada společností chce být vnímána jako moderní a přístupný zaměstnavatel. Ne nadarmo se na předních místech v soutěži Best Employers umísťují firmy, jejichž management je genderově vyrovnaný, a které jsou přístupnější alternativnímu zaměstnávání.

Zatím se na různé alternativní formy zaměstnání pomalu připravujeme, ale ještě pořád nevidíme výhody, ale spíše nevýhody.